Chodský víkend 2012
Začátkem letošních prázdnin se konalo 3. volné výletní setkání přátel Chodského psa, tentokrát v Českosaském Švýcarsku. Naše smečka vyrazila 4.7. brzy ráno a cestou se stavila v Želízech u Čertových hlav a u Panské skály nedaleko Kamenického Šenova. Na místo pobytu jsme dorazili po obědě. Bohužel jsme museli tři týdny před konáním akce změnit ubytování a jedinou možností bylo, pro obsazenost kempů, naše výletníky rozdělit. Jedna skupina obsadila celý penzion Lebeda v Srbské Kamenici, druhá bydlela v chatách kempu U Ferdinanda na opačném konci obce. Zatím co osazenstvo v penzionu bylo nadšeno z roubené chalupy a pana domácího, my v kempu jsme měli zážitky úplně opačné. Nejen, že do první chaty pasovaly až třetí klíče a díra ve dveřích vybízela ke vstupu i přes jejich zamčení, ale v každém tom "hangáru" se dvěmi lůžky navíc bylo znát, že střechy nejsou zrovna v kondici. To se ukázalo hned první večer, kdy přišel silný vítr a přívalový déšť. V našem případě se vnitřní parapet okna na zápraží změnil v malý vodopád a vzápětí se rozjely "provázky" vody po komíně. Jen jsme bezmocně sledovali, který dojede první na podlahu. Ostatní na tom byli podobně. Ráno pak bylo vidět, že říčka Kamenice se rozlila až k prvním chatkám v kempu a příjezdový můstek byl téměř pod hladinou. Průzračná voda byla fuč a místo ní jen hnědá břečka. Díky večerním dešťům jsme s obavami sledovali řeku a měli připravenou batožinu pro případný útěk do nouzového bivaku, který jsme si domluvili ve společenské místnosti penzionu pana Lebedy. Vzhledem k tomu, že se v rohu nacházel bar, ta vyhlídka nebyla špatná.
Výlety se nám podařilo absolvovat bez deště. Během celého setkání však panovalo skleníkové počasí a tak jsme se denně koupali ve vlastní šťávě. První den jsme navštívili Německou vyhlídku Brand, které se říká balkón Saského Švýcarska. Nádhera, všechno jak na dlani, jen škoda, že není vidět na Labe. Dalším cílem byla Bastei. Procházka a výhled z Basteibrücku dolů na řeku, umocněné okolními skalami, to byla fakt paráda. Večer na poradě jsme se připravovali na plavbu Edmundovou soutěskou, neboť většina účastníků nevěděla, jak se jejich pes bude chovat na lodi. Všichni jsme se nasoukali do lodního trenažéru ve formě dvou řad židlí, podle sestaveného zasedacího pořádku, a dvacet minut si v této pozici povídali. Psi ten nácvik většinu prospali, za to jejich majitelé si málem potrhali bránice jak to prožívali. Chalupa se otřásala smíchy v základech a pro plavbu se pak rozhodli i ti, kteří s ní původně nepočítali. Ráno jsme sestoupili do soutěsky a podél hučící řeky došli k přístavišti, kde se podařilo domluvit dvě lodě, místo původní jedné. Plavba proběhla bez problémů, jen byl kvůli maximálnímu stavu vody obtížnější nástup a výstup vzhledem k vysokým bokům lodí. Po vylodění jsme podél Kamenice došli do Hřenska a odtud vystoupali k Pravčické bráně. Na protější skalní hřbet s vyhlídkou se však rozhodla vydrápat jen hrstka statečných. V sobotu jsme se vydali na Jetřichovický hřeben s vyhlídkami. Počáteční cesta loukami se změnila ve stoupání lesem. Nahoře se "houpala" nahoru a dolů mezi skalami, stromy, kameny a kořeny. Z Vilemíniny stěny je krásný výhled na celé Jetříchovicko, z Mariiny skály je to podobné. Na její špici s altánkem vyšplhalo jen malé vrcholové družstvo. Ostatní čekali na rozcestí nebo sestoupili na okraj Jetřichovic.
Na závěrečný výlet jsme se vydali k romantickému Dolskému mlýnu, v němž kdysi zbrojnoši z Půlnočního království dostali na frak koštětem od krále Miroslava. Sestup do soutěsky byl zakončen krátkým dramatem, když se nepodařilo zadržet dvě feny před skokem do rozvodněné řeky. Dva "záchranáři" se vrhli za nimi a pomohli jim zpátky na břeh, jinak by skončily v Hamburku jako lachtan z Pražské ZOO. Po částečné dehydraci bot a oděvu dotyčních obětavců jsme pokračovali přes několik vyvrácených stromů, které podemlela voda, po břehu ke mlýnu. Následovalo malé kolečko ke Královskému smrku. Nazpátek se někteří vydali po schodech (po modré značce), ostatní se vrátili cestou, kterou přišli. Ta končila překvapivě na zahradě našeho regionálního poradce Jirky Šubotníka, jenž nám s manželkou připravil malé a moc dobré občerstvení, pověstnou třešničku na dortu Českosaského Švýcarska, který jsme, troufáme si říci "upekli" dobře.
Velice oceňujeme, že se Jirka sám přihlásil s nabídkou pomoci, na základě upoutávky na klubových stránkách a svými informacemi a znalostmi okolí zásadně přispěl ke zdaru celého setkání. Všem výletníkům děkujeme za to, že i přes náročnost způsobenou terénem a počasím udrželi dobrou náladu a vytvořili opět bezva kolektiv, jehož společným jmenovatelem byl pes a zážitky s ním. Též jim děkujeme za dárek, který využijeme k realizaci příštího chodského víkendu v Jihomoravském kraji.
Mejstříkovi, Anuk a Cony
http://vick.rajce.idnes.cz/Chodsky_vikend_2012_2
http://moreanimals.rajce.idnes.cz/Chodsky_vikend_2012
http://angelka.rajce.idnes.cz/Labske_piskovce_a_Ceskosaske_Svycarsko_-_Brand_a_Bastei/
http://angelka.rajce.idnes.cz/Edmundova_souteska_a_Pravcicka_brana/
http://angelka.rajce.idnes.cz/Jetrichovicke_vyhlidky/
http://angelka.rajce.idnes.cz/Dolsky_mlyn/